Pravidelně jsme se hlásili vždy po půl roce, což krásně vycházelo na celý nebo půl rok korigovaného věku, ale nyní již věk nekorigujeme, proto je v nadpise uveden věk skutečný.

Za dobu od posledního článku se událo docela dost zlomových věcí. Asi nejvýznamnější byl nástup do školky, což bylo přesně ve dvou a půl letech. První tři dny teda nic moc, svišti fňukali, takže jsem tam musela být s nimi, ale čtvrtý den se umoudřili a už to zvládli sami, a i bez slziček. Přestože jsou z celé školky úplně nejmladší, rozhodně s nimi  prý není nejvíce práce. A to ani nikdo neví, že byli tak moc nedonošení. Naštěstí jsme se je snažili připravit, aby byli co nejvíc samostatní, což se nám, myslím, podařilo - svlékání, oblékání (až na punčocháče a zapnutí sandálků) zvládají naprosto bez problémů, najíst se (no, o tom se ještě rozepíšu), dojít si na WC, umýt ruce také i všechny ty nezbytné věci pro pobyt ve školce. S chováním problémy nemají a kolektiv je pro ně normální.

Nástupu do školky samozřejmě předcházelo odplenkování, z kterého jsem měla upřímně strach, ale nakonec to dopadlo lépe, než bych si představovala i v těch nejoptimističtějších snech. S oběma jsme to zvládli o prázdninách, Anetce to trvalo 1 den, Kubíkovi dva:-) Což byla vážně nádhera.

Celé léto jsme strávili s dětmi v přírodě v kolektivu dospělých i dětí a oba si to nadmíru užívali. Anetka je skutečně pohybově skvělá, takže si nejvíce oblíbila trampolínu, na které zvládá i kotrmelce. Také chodili pravidelně na hodinu zumby:-) Kubík jí zdárně sekunduje, i když je jaksi neohrabanější. Ale nadšení mu nechybí:-) Byli dokonce i na karnevalu - šli za vodní záchranáře. Den předtím jsme se s nimi vydali na první plavbu na raftu, takže průpravu měli.

Na podzim jsme vyměnili plavání za návštěvy solné jeskyně. Přeci jen po nástupu do školky dostali oba rýmu, která Kubovi plynule přešla v kašel a kašlal prakticky až do teď. Jinak ale vydrželi bez nachlazení a nemocí více jak 10 měsíců. Vzhledem k tomu, že Kubík měl takovýto déletrvající kašel již 2x, podařilo se nám zařídit pobyt v ozdravovně a v únoru příštího roku s nimi odjíždím trénovat průdušky.

Co se týká jídla, našeho věčného tématu, tak nás Anetka opět pěkně potrápila. O prázdninách asi usoudila, že musí být štíhlejší do plavek a zase začala zlobit s jídlem. Po minulých zkušenostech jsme ji nechali být, ale postupně jedla čím dál méně, začala zvracet, nechtěla vůbec kousat, až přestala jíst úplně. A zachránila nás naše pediatrička, která jí v září předepsla lék pro chuť k jídlu (mimochodem se dává i při mentální anorexii) a hned druhý den Anetka baštila jak divá. Najednou jí nevadilo kousat a začala jíst i věci, které bychom do ní předtím nikdy nedostali (i když rýži asi nevezme do pusy nikdy). Léky brala 14 dní a postupně jsme je vysazovali. Nyní dostává tak půlku za týden/deset dní. Ani jeden tedy nejí porce, které by odpovídali jejich věku, ale už to není taková křeč a násilí. No a co se týká pití, tak je musím moc pochválit, protože ze dne na den začali krásně pít, a minimálně litr čaje/vody za den každý z nich vypije. To je úplný balzám, když za nimi nemusím lítat se lžičkou, aby si dali aspoň pár loků. Tak jsme zvědavá, jestli tady taky jednou budu psát pozitivní zprávy o jídle.

Konečně mezi nimi začíná převažovat spolupráci. Dosud spolu děti spíše válčily a o všechno se rvaly a kousaly. Teď už si i samy řeknou, že se budou střídat a skutečně to dělají. Anetka je impulzivnější a víc netrpělivá, než Kubík. Zato ale ráda uklízí a to i sama od sebe. Kdežto Kuba si po sobě neuklidí pomalu ani pod slovním nátlakem:-) Ovšem už teď projevuje silnou dávku empatie. Aktuálně ho zrovna trápí kapři ve studené vodě ("Maminko, kapříkům je zima, já jim napustím teplou vodu") a psi ve sněhu ("Pejsek nemá kabát, to mu musí být zima"). A oba mají období, kdy každého milují. Začalo to větou "miluji maminku" a teď už milují i odpadkový koš, rohožku, koberec... prostě jak říkají "všechny miluju". Sama jsem zvědavá, jak dlouho jim to vydrží. Další jejich záliba je zpěv, ovšem hudební sluch asi nemají, jinak by po mě nemohli chtít, abych jim zpívala. Největší hitovka je Kalamajka, zdárně jí šlapou na paty Komáři se ženili, Když jsem já sloužil, Pec nám spadla, Šla Nanynka do zelí. Kalamajku v jejich podání si můžete poslechnou i na youtube.

Z čeho mám radost, je jejich záliba v knížkách. Ta je stále drží, rádi si prohlížejí a komentují. Podle knížky se naučili i počítat do deseti. Večer před spaním jim čtu pohádky, a to ani nedutají. Bez toho by ani spát nešli. A když jsme u toho spaní, tak se po návratu z prázdnin sami rozhodli, že už budou spát ve svém pokojíčku, aniž by k nám xkrát za noc cestovali.

Tak to je asi ve zkratce vše. Určitě se zase někdy ozveme.

Fotky a videa stále přidáváme na net (odkazy najdete v článku níže), takže kdo chce, může nakouknout. 

Všem přejeme krásné vánoční svátky a v novém roce hlavně zdraví.

A nesmím zapomenout poděkovat MUDr. Radinovi, bez kterého bychom se do ozdravovny nedostali.

Kubík a Anetka ve dvou letech korigovaného věku:

29.6.2010 Dnes je to na den přesně, co jsme si před 2 lety odnášeli prcky z porodnice v Podolí. A dnes jsme se tam vrátili na dvouletou prohlídku.

A jaké novinky se udály od posledního článku před půl rokem? Po napsání textu se svišti asi urazili, že jsem je pomlouvala kvůli jejich odporu pít klasickou tekutinu a rozhodli se, že to přeci jen zkusí, tak začali pít vodu i čaj. Sice stále ještě preferují pití ze lžičky a víc jak 500 ml za den do nich nedostaneme, ale jistý pokrok to je;-) Z hrnků, flašek typu Jupík, i brčka umí samozřejmě také pít, ale to je vždycky pár loků a dost.

Hrozně moc se rozkecali a jakmile otevřou ráno oči, otevřou i pusu. Mluví opravdu pěkně a všechno komentují. Kubík nejspíš prochází obdobím vzdoru, protože jeho nejčastější odpověď v poslední době je NE nebo "Maminko pič (pryč), hotojo (hotovo) stačí". Anetka je mnohem vstřícnější. Již delší dobu chtějí dělat všechno sami, což je na jednu stranu velká výhoda (v případě, že nás netlačí čas), na druhou stranu není nikdy nic pořádně:-). Ale oba jsou hodně samostatní, snaží se sami oblékat a i jinak "obhospodařovat". Když jsou spolu, tak jsou jak neřízená střela, zato když je každý zvlášť, tak jsou to nejúžasnější a nejposlušnější děti pod sluncem. Jejich nejlepší zábavou je jízda v autobuse (to podnikají s babičkou) nebo pískoviště, klouzačky, houpačky. Anetka je naše kaskadérka, občas nestačíme zírat, kam zase vylezla a co provádí.

Co se týká rehabilitace, tak Kubík už nemusí ani cvičit na balonu, teď spíše využijeme léta, aby chodil co nejvíce bos po trávě nebo kamínkách.

Stále pokračujeme v plavání, jen s výjimkou, že se Kubík přestal potápět, protože dříve často kašlal a následně jsem zjistila, že to bylo následkem potápění. S tím také souvisí, že celý půl rok ani jednou nezamarodili. Absolvovali jsme první dávku Priorix Tetra a na ní tedy oba reakci měli - Anetka 5 dní teplotu okolo 38 stupňů, Kubík sice jen 3 dny, zato přes 39.

V březnu oslavili své první 2. narozeniny a příští týden si střihnou druhé 2. narozeniny. K těm prvním dostali svůj vlastní pokoj s velkými postelemi, což zas tak úžasný nápad nebyl, protože v noci vždycky přiběhli k nám. Vzhledem k tomu, že chodili na etapy, tak jsme se nevyspal nikdo. Takže teď jsou zpět s námi v ložnici a věřím, že po prázdninách dostanou rozum a budou poslušně spát ve svém (možná trochu naivní představa).

Také jsme s nimi absolvovali zápis do školky a světe div se, přijali je. Schválně jsme vybírali mezi školkami, které berou děti již od 2,5 roku a vzali je do školky, kterou máme přes ulici. Takže já už plánuji, jak od podzimu nastoupí aspoň na těch 5 dní v měsíci a od nového roku na celodenní. Přeci jen se už po těch dvou perných letech těším do práce, kde si oproti péči o sviště i odpočinu:-)

No a dnešní prohlídka v Podolí také dopadla jak nejlépe mohla. Byli jsme u Dr. Radiny, který konstatoval, že jsou v naprostém pořádku a není třeba je dále sledovat. Poté jsme byli u psycholožky Dr. Sobotkové a se stejným výsledkem. Dokonce nám i velmi chválila rozhodnutí nástupu do školky, což jsem ráda. Jen ještě vypilujeme jemnou motoriku a bude vše jak má být. Takže tímto jsme se s Podolím rozloučili. Nicméně určitě tam s dětmi v budoucnu zavítáme jen tak na návštěvu. Byli jsme se také podívat a ještě jednou poděkovat na oddělení RES a JIP. No a prckové se samozřejmě museli podívat na domečky, ve kterých bydleli.

Za pár dní odjíždíme na léto do přírody, kde nás bude čekat jeden velice důležitý úkol, a to odplenkování. Zatím jsem na to sviště připravovala jen teoreticky - seznámila je s nočníkem, vysvětlila jim, co se do něj dělá, takže vám krásně odvypráví, že do nočníčku se kaká a čůrá, ale tím to haslo. A teď začne to peklo. Každopádně během prázdnin to musí už kvůli školce zvládnout. Pokud byste někdo měl zaručené tipy, jak na to, tak prosím, prosím, sem s nimi.

Tak to je asi ve zkratce vše.

Ještě jednou děkujeme všem lékařům, lékařkám i sestřičkám za úžasnou péči o naše (i ostatní) nedonošenečky. I díky vám jsou na tom svišti tak krásně.

Po zkušenostech z posledních dvou let už věřím, že i mimčo, které vážilo pod kilo, může být zdravé a v pořádku. Před dvěma lety jsem tomu nevěřila vůbec.

Krásně prožité léto bez úrazů a v pohodě přejí Kubík a Anetka s rodiči.

A my se zase tak za půl roku ozveme.

Kubík a Anetka v roce a půl korigovaného věku:

7.1.2010 Po půl roce se opět ozýváme s novinkami ze života svišťů. Bylo toho hodně, ale asi nejdůležitější zpráva je, že Kubík už také sám chodí. Ale po pořádku.

Minule jsem psala jaká je Anetka netykavka a už je všechno jinak. Stala se z ní neskutečná srandistka a dokonce se už sama chodí, co chodí, přímo běží pomazlit. Zato Kubíkovi stačí, že nevidí maminku jeden den a další 3 týdny brečí pokaždé, když jsem třeba jen vedle v místnosti. Každopádně je s dětmi sranda, ale také spousta práce. Nejlepší je je pozorovat, jak se kočkují. Anetka umí hezky pusinkovat, tak to zkouší na Kubíka, což se ale zase jemu nelíbí. Užíváme si také spoustu křiku, to když se perou o hračky. Samozřejmě vždycky potřebují zrovna tu hračku, kterou má ten druhý. Pusu tak jako tak nezavřou od rána do večera. Většinou komunikují svojí hatmatilkou, ale už z nich konečně vypadne i pár srozumitelných slov. Anetky nejoblíbenější jsou "ptáček" a "ptáci". A také každého upozorňuje, že si zrovna sedla výkřikem "hačí". Kubík si rád zpívá, hlavně ráno v postýlce, když se vzbudí jako první.

Nemoci se nám také docela vyhýbaly. Akorát Kubík byl v létě 2 dny v nemocnici na infuzích kvůli dehydrataci. Měl virozu, zvracel a pak se přidaly i teploty. Naštěstí bylo po dvou dnech po všem. Jinak celé léto strávily děti v přírodě, jezdily na kole (tedy v cyklosedačkách), na koni, užívaly si v Dobronicích v partě 150 lidí:-) A všechno zvládly bez problémů. Kubíkovi se občas opakuje kašel, ale nic jiného mu při tom není, takže ani nijak zvlášť neupravujeme režim. A vlastně ještě jednou na podzim měli oba lehkou virozu s rýmou.

Od září pokračovali v kursu plavání a výborně se zdokonalili v potápění. Už umí i skákat z okraje bazénu do vody. Plavčo všem vřele doporučujeme.

Anetka jako správná ženská navštívila poprvé kadeřnici a mooooc se jí to líbilo. Prohlížela se v zrcadlech a byla spokojená. Zato Kubík řval a řval.

Na prohlídce v Podolí jsme byli naposledy v září loňského roku a na "výstupní" kontrolu máme přijít až ve dvou letech korigovaně. Takže asi i lékaři jsou s vývojem spokojení.

Abychom si zkrátili zimu a podpořili také trochu imunitu dětí, odletěli jsme v listopadu na 14 dní do teplých krajin. Byla to paráda, svišťové zvládali výlety, koupání v oceánu, rájem pro ně byla písečná pláž, tam se skutečně vyblbli. Náročný byl jen dlouhý let, to se oba nudili a udržet je 5,5 hodiny na klíně pro nás bylo opravdu namáhavé. Ale jinak není třeba se letu ani změny podnebí bát. Bez reakce zvládli i návrat do zimy. 

No a teď se dostáváme k tomu, že Kubík začal v prosinci sám chodit. Nejprve si tedy začal stoupat v prostoru a pak se najednou rozešel. Zpočátku to byly jen takové 2-3 nesmělé krůčky, ale je to čím dál lepší. Hlavně už ani nemusí cvičit Vojtovku, jen posiluje svaly na balonu.

Oběma už chybí jen poslední 4 stoličky a budou komplet zubatí:-)

Abych děti jen nechválila, tak stále přetrvává problém s příjmem tekutin. Teď už jsou tedy schopní polknout tekutinu, ale maximálně 50 ml za den, a jen ze lžičky. Takže stále zahušťujeme a to "vypijí" i 450 ml. Už se těším, až jednou zvládnou vypít hrneček klasické vody. Doufám jen, že to nebude až v jejich 18letech:-)

Tak to je asi vše, co se u nás od léta událo. Pokud chcete, najdete fotky Kubíka a Anetky zde:

http://bera.rajce.idnes.cz/

A prohlédnout si můžete i videa:

http://www.youtube.com/user/Bera2804#p/u

Přejeme všem nedonošeňátkům pevné zdraví a za půl roku se zase ozveme.

 

Kubík a Anetka v roce korigovaného věku:

Tak jsme se před chvílí vrátili s dětmi z roční prohlídky v Podolí. Přijde mi až neskutečné, že už je máme doma celý rok. Druhé "1. narozeniny" oslaví příští týden, tj. 6.7.09.

Jak proběhl jejich příchod na svět a jaké byly první měsíce po porodu a doma, jsem psala již v minulém článku. Kdo ještě nečetl, tak jej nalezne zde: http://www.cpapik.cz/modules/articles/ShowArticle.aspx?ID=32

Takže teď jen krátké shrnutí a snad i povzbuzení pro ostatní rodiče, kterým leží nedonošeňátko (nebo hned více nedonošeňátek:-) v Podolí.

Každý z nich je úplně jiný. Kubík je veselý pohodář, smíšek, nemá problém s cizími lidmi, je pro každou srandu. Rád se mazlí a chová. Umí paci-paci, pá-pá, ukáže jak je veliký, hází kouličky do správného otvoru. Zase ale na druhou stranu dokáže být pěkný mamánek. Anetka je opatrnější, hned tak někdo se jí nezalíbí, směje se jen když jí pořádně zlechtáme. Ale zase je mnohem samostatnější. Nerada se mazlí, to pro ni nic není. Zato zbožňuje tancování s tatínkem, ale ne žádné vypalovačky, pouze ploužáky:-) Nerada dělá cokoliv na povel, ale jinak je velmi vynalézavá.

Co se týká motoriky, tak tam jasně vede Anetka, která už chodí. Což také znamená, že ji pan Dr. Straňák z neurologie vyškrtl z evidence. Kubík za ní pokulhává, ale zase se jí snaží ve všem dohnat, takže pevně věříme, že chodit začne také brzy. Zatím leze, stoupá si, obchází nábytek. S ním ještě cvičím 3x denně jednu pozici Vojty.

A jejich záliby? Oba rádi zahradničí, což znamená hrabání v květináčích a trhání listů kytkám, rádi plavou a potápí se, vymýšlejí lumpárny, vyndavají ze šuplíků věci (už se jim podařilo rozbít brýle, Kubík se u toho pořezal a Anetka si chtěla pochutnat na střepu). Fascinují je kabely a elektrické zásuvky všeho druhu. No a Anetka se nemůže vynadívat na reklamy. To si vždycky stoupne před televizi a hypnotizuje ji.

Naštěstí moc nemarodí, teda Anetka vůbec (nepočítám zvýšenou teplotu, kterou měli asi 3x po dobu 2 dní a rýmu, která byla jen jednou). Kubík měl déle trvající kašel, který nakonec přešel do zánětu průdušek a pár oparů na rtech. Uvidíme, jak zvládnou podzim a zimu. Přeci jen je nijak neomezujeme, mezi ostatní děti chodí. Od 9 měsíců s nimi chodíme i na kojenecké plavání.

Takže shrnuto, podtrženo, Anetka je jako donošené dítě bez jakýchkoliv problémů a potřeby nějakého zvláštního sledování. Kubíka sleduje ještě Dr. Zobanová, očka jsou naprosto v pořádku, takže teď se jde ukázat v roce a půl.  A na neurologii má přijít, až začne chodit.

Od narození se jim podařilo 10x zvýšit svoji porodní hmotnost. Anetka vážila 800 g, nyní má 8360 g. Kubík měl 950 g, nyní má 8700 g.

I přes nepříznivý start do života si vedou velmi dobře. Myslím, že málokdo by hádal, že byli velikostí do dlaně. Teď jsou to moc šikovné děti.

Tak snad jsme tímto naším příběhem dokázali povzbudit i další rodiče nedonošeňátek. Přejeme všem krásné léto a zase někdy napíšeme.