Tomášek se narodil 2.3. 2010 se svoji se sestřičkou Terezkou. Na ten osudný den nikdy nezapomenu,když mě v noci probouzely bolesti v podbřišku. Ráno  jsem šla ke svému gynekologovi. Vyšetřil mě a řekl, že jsem v pořádku a poslal mě domů.  Bolesti se však stupňovaly, a to  už se nelíbilo ani manželovi. Okamžitě vzal auto, a jeli jsme rychle do Podolí. Tam nás odkázali na porodní sál. Pořád jsem si říkala,že to není možné, že mám ještě čas,abych rodila. A opravdu jsem musela ihned na sál a děti přišly kolem 15h na svět císařským řezem. Tomášek vážil 805g a Tezeka 690g. Večer mi lékař sdělil,že prvních 24-48h bude kritických. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit, že už jsem porodila a zdálo se mi, že je to jen zlý sen. Ale nebyl. Byla to opravdu skutečnost.

Druhý den za mnou přišel manžel  a odvezl  mě na vozíku za dětma. Když jsem je spatřila, nemohla jsem  uvěřit, jak jsou malinký. Cítila jsem se hrozně bezradně. Doktoři nám sdělili, že to bude běh na dlouho trať. A taky to tak bylo. Po 5 dnech přišel první problém. Terezka dostala krvácení do mozku. Byla to hrozná rána pod pás. Měla by dle lékařů dost těžkou DMO. To by  bylo  trápení pro ni i pro nás celý život. Bylo to těžký rozhodování,ale myslím si, že každý rozumný člověk by se tak rozhodnul. Nechali ji v tichosti dožít. Když nastal ten den, kdy nám odešla, hodně nás to bolelo. Ale pořád jsme si říkali,že je tu ještě Tomášek, který  nás potřebuje. Snažili jsme se mu dávat pozitivní energii a denně jsme za ním jezdili s mlíčkem.

Po 14 dnech nám bylo sděleno od lékářů ,že se mu neuzavřela stále tepenná dučej ani  po antibiotikách, takže ho čeká operace. Byla jsme z toho zoufalá,že takle malinkého už musí operovat a báli jsme se,aby to přežil. Operace se zdařila,tak jsme měli radost, i když nám bylo jasný, že pořád nějaké riziko tu  je.

Po 4 týdnech jsem si mohla Tomáška poprvé pochovat. Byl to moc úžasný pocit. Tak jsme začli klokánkovat..Tomík dobře prospíval a byl šikovnej,tak ho přeložili brzy na JIP. Vše vypadalo už dobře,když jsme se opět dozvěděli, že má problémy s bříškem a musel jet na 2 dny do Motola. Naštěstí operace nebyla zapotřebí. Tak jsme byli rádi.

Jenže po čase  zas nastal problém s očičkami a byla nám u Tomíka sdělena retinopatie 3. stupně,tak ho museli převézt na zákrok do Brna,kde pobyl celekm 5 týdnů. Aby jsme si to dlouhý čekání  zkrátili, jeli jsme ho navštívit celkem třikrát.

21.6 .2010 byl konečně převezen zpět do Podolí a druhý den jsem šla už za ním na OPN2, kde jsem byla zaškolena v péči o něj. Poprvé jsem ho přiložila  k prsu. Byl moc šikovnej, jak se hezky přisál, a tak jsem začla kojit. Po celou dobu co byl v Brně jsem poctivě odsávala.    

25. 6. 10 jsme byli propuštěni domu skoro po 4 měsících s váhou 2280g. Dnes je to 2 týdny co je doma, a  jsme moc šťastní. Teď váží 2550g. Baští dobře, je moc hodnej a šikovnej.

Velký dík patří všem doktorům, především dr. Berkovi, dr. Melicharovi, dr. Karpíškové a ostatním lékařům co se starali o našeho Tomáška a taky všem sestřičkám z RESU, JIPU a OPN2. Děkujeme moc za péči.

Petra, Radek a Tomášek Temiakovi