Je to neuvěřitelné, ale je to už rok, co se nám  narodil náš syn Adámek, vážil 760g a měřil 30cm. Přišel na svět o 104 dní dřív,  termín porodu byl až 17.10.2009. Byl to zvláštní den, byla jsem vyděšená a zároveň šťastná.  Zhruba rok před tím jsem potratila ve 23.týdnu, tehdy to bylo hodně náročné a smutné období, abych řekla pravdu, vlastně do teď jsem se s tím pořádně nesmířila. Ale zpět k Adámkovi, nikdy bych nevěřila že to řeknu,ale jak se říká „všechno zlé je k něčemu dobré“ se opravdu vyplnilo,byla jsem moc šťastná,když mi na porodním sále řekli,že je Adámek živý,protože jsem si moc dobře uvědomovala,že stačilo pár dnů a vše mohlo dopadnout zase špatně.

 

 

 

Na první návštěvu u inkubátoru nikdy nezapomenu,ležel tam maličký chumáček se spoustou hadiček,ale  byl to on,náš syn. Pan doktor Berka nám vše vysvětlil a říkal nám,že hlavně musíme být trpěliví  a věřit malému,protože tyto děti jsou velcí bojovníci a měl pravdu,i když tehdy jsem mu moc nevěřila,ale malý nám všem ukázal „zač je toho loket“. Prodělal dvě infekce,jedna byla hodně zlá,pan doktor nám řekl,ať jsem 24 hodin na telefonu,protože ty budou kritické,ale naštěstí telefon nezazvonil a my se druhý den dozvěděli,že Adík začal infekci zvládat a vyhrávat nad ní.Byli jsme moc štastní,protože to čekání bylo strašné. Pak už to začalo být veselejší,Adámek začal od srpna tolerovat mlíčko a pomalu,ale jistě přibýval.  Mohli jsme už i klokánkovat ,pro mě to bylo neuvěřitelné,když jsem mohla konečně malého pochovat,jako kdybych našla poslední kousek skládanky. Každý den jsme za Adámkem jezdili a vozili mlíčko a mazlili se s ním.

Zhruba po dvou měsících přeložili Adámka na oddělení  OPNII. z čehož jsme měli obrovskou radost,bylo to znamení,že už se blíží odchod domů. Abych byla Adámkovi co nejblíž,bydlela jsme na pokoji pro matky a po dvou týdnech už jsem si mohla vychutnávat Adámka plnými doušky,protože jsme spolu bydleli na roamingu a po týdnu jsme šli domů,bylo to o deset dnů dřív než byl plánovaný den porodu,určitě si dokážete představit,jakou měla celá rodina radost J

Dnes je Adámek zdravý,čilý kluk s kterým šijou všichni čerti,je úplně zdravý,oči má v pořádku a dokonce jsme ani nemuseli cvičit Vojtovu metodu,je to opravdu zázrak,co všechno  zvládl – prodělal 2 infekce,4 transfuze krve,na umělé plicní ventilaci byl 22 dnů a 66 dní na cpapu a samozřejmě jsme se moc báli o očíčka a i ty má úplně zdravá.  Když nás paní doktorka propuštěla domů,dozvěděla jsem se z propouštecí zprávy,že měl i další menší problémy,které jsme ani nepostřehli,asi to tak bylo lepší,protože i tak to bylo hodně psychicky náročné.Byla bych ráda,kdyby náš příběh pomohl maminkám a tatínkům,jejichž miminko právě ted leží v inkubátoru a dodá jim sílu věřit a doufat,že i jejich bojovníček vše  zvládne J

Zároven bych chtěla poděkovat všem lidičkám z Podolí,protože bez nich by bylo na světě o pár štastných lidí mín,mají náš  obdiv a velký vděk!!!