Anička a Davídek Kubátovi (24+6tt)
|
|
Zdravím všechny dobré lidičky z ÚPMD!!!
Nyní když se ohlídnu zpátky, přijde mi to jako včera, kdy jsem ulehla aby se oddálil porod. I když jsem se snažila, vykoukli naše děti velice brzy 24tt +6dní. Byla to neděle 14.9.2008 v noci. Anička vážila 670g a Davídek 700g.
Když jsem poprvé uviděla naše drobečky,brečela jsem radostí že vidím naše dětičky ale i mě přepadl pocit strachu a beznaděje. Vždycky když zahoukal nějaký přístroj a že jich nebylo málo, celá jsem zkoprněla. Nejradši bych tam v tu dobu přivázála sestřičku,
Protože bylo pro mě velice depresivní být v nemocnici a u dětí koukat na ty věčně houkající a blikající přístroje, odjela jsem domů. Věděla jsem že jsou v těch nejlepších rukách a nikdo by jim neposkytl lepší péči. Několikrát denně jsem volala a obden jsme jezdili na navštěvu s tatínkem a přiváželi mlíčko.
Byl to nádherný pocit pohladit tak malý zázrak. Pamatuji si jak jsme čekali až se vykakají, až budou přibírat atd... Velice nám pomohlo přísloví co jsem poprvé slyšela od paní dr.Slavíkové " je to běh na dlouhou trať ". I když je to jen přísloví by mohl někdo říct, ale kdo nezažil - nepochopí. Zde platí dvojnásob!!!
Když bylo dětem 3 týdny, přišla první rána. Anička dostala infekci a následkem toho měla krvácení do mozečku 4.st. Doktoři jí tlumili léky proti bolesti hlavičky, a domluvili jí operaci za 3týdny v Motole. Dřív nešla provést. Ve 32. týdnu jejich vývoje přišla další rána, Davídek musí být zítra okamžitě převezen do Brna, má závažnou oční retinopatii. V Brně nám bylo řečeno "budeme zachraňovat co se dá". Operace se povedly a uvidí pomocí brýliček. A aby jste si nemysleli že byl konec našich stresů, to teda v žádném případě. Za 5 týdnů tam převáželi Aničku.Té operace nepomohly, snad uvidí jen světlo, tmu a pohyb. Samozřejmě jsme do Brna jednou týdně jezdili při pobytu obou dětí.
Po dlouhých vážně dlouhých 5 měsících jsme si odvezli naše drobečky domů. Anička vážila 2855g a Davídek 3640g
Nyní jsme sledovány na plicní ambulanci, na neurologii, a dochází k nám paní z rané péče. A samozřejmě cvičíme Vojtovu metodu. Teď nás čeká návštěva v Brně na očním.
Když vidím v televizi jak nějaká s prominutím ??? ubližuje dítěti nebo ještě hůř ho zabije, jsem tak vytočená a měla by dostat doživotí a stejně týrat i jí, aby věděla jak moc ubližovala svému děťátku.
Dost pochmurných myšlenek.
Teď je čas na díky s vejkým D. I když jste všichni profesionálové a děláte stejné věci za záchranu dětiček, každý z Vás mi utkvěl v paměti něčín jiným a za to chci poděkovat. Začnu u doktorů co byli u porodu. Velké Děkuji dr.Berkovi za Aničku, dr. Melicharovi za Davídka, panu primáři Straňákovi za porozumění, určitě ví o co jde, dále dr.Kučerovi za ultrazvuky hlaviček,dr. Čunátovi za velice dobré popsání různých zdravotních problémů, dr Píchové a dr.Slavíkové za laskavý přístup, dr. Radinovi za čisté dýchání a Infatrini,dr.Šaňákové za psychickou podporu před propuštěním, a schválně naposledy dr.Šircovi za propustky(asi bych se za těch 5 týdnů bez nich zbláznila) a za pomoc a pochopení před propuštěním.
Sestrám z JIP a z OPN ve 3patře. A všem co nám pomohli i úsměvem v každé neveselé situaci.
Víme, že bude vše těžké a že není nic zadarmo, ale chceme z dětí urvat co nejvíc, co se týče vývoje. A kdo jiný jim má v tom pomoci než máma a táta. Už budu končit, protože brečím jak želva.
S pozdravem Monika Lanková zvaná Kubátová a Martin Kubát