Ve výčtu jsou uvedeny jen nejběžnější diagnozy se základními obecnými informacemi.
U každého dítěte může onemocnění probíhat jinak.

RDS syndrom (respiratory distress syndrom, syndrom dechové tísně)

Po předčasném porodu  jsou časté dechové obtíže, které souvisí s nezralostí plicní tkáně – dítě je dušné, dýchá rychleji nebo pouze povrchně.

PROČ?
Nezralým plícím chybí surfaktant a zároveň mají menší počet plicních sklípků, kde dochází k výměně plynů. Důsledkem toho je pak nedostatečná výměna kyslíku a oxidu uhličitého.

Surfaktant  je tekutina vystýlající plicní sklípky,  která při dýchání  pomáhá  jejich dostatečnému rozpětí. Pokud je této látky v plicích nedostatek, plicní sklípky se „slepí“, jsou nevzdušné a tím se ještě více zhoršuje možnost výměny krevních plynů.
Při nedostatku surfaktantu u nezralých novorozenců můžeme tuto látku aplikovat formou léku přímo do plic.
Děti s RDS vyžadují různé typy dechové podpory ventilátorem..

Apnoické pauzy

Apnoická pauza znamená, že dítě přestává dýchat. U předčasně narozeného dítěte není zcela vyvinuté dechové centrum v mozku a proto dítě může „zapomínat dýchat“.  Záleží v jakém období a jaké frekvenci  se pauzy objeví. Dítě samozřejmě není ohrožené nedostatkem kyslíku, protože o všech změnách nás informující monitory. Nedonošeným dětem podáváme stimulační léky na podporu dýchání (Syntophyllin), někdy je nutné k zajištění dostatečného dýchání  bez pauz  napojit dítě na ventilátor (nCPAP, umělá plicní ventilace).
 Apnoické pauzy  mohou být i jednou z prvních známek jiného onemocnění – např.  infekce.

Infekce

Novorozenec nemá dostatečně vyvinutý imunitní systém, protilátky získává od maminky v závěru těhotenství. Z toho vyplývá, že předčasně narozené děti jsou mnohem více náchylné na infekci. Ani jejich kůže a sliznice nepůsobí jako mechanická bariéra proti infekci. 
V boji s infekcí má velký význam časné podávání mleziva nezralým dětem.

    Infekci může dítě získat již během těhotenství z porodních cest nebo kdykoli během pobytu v nemocnici. U novorozenců se většinou jedná o celkové infekce – sepse. Probíhat mohou s různou závažností, od mírného zhoršení celkového stavu  až po velmi závažný průběh se selháním životních  funkcí a ohrožením na životě.

V diagnostice nám pomáhají  laboratorní krevní testy a mikrobiologické vyšetření.
Odesíláme tzv. hemokulturu  – vzorek krve, který se testuje na přítomnost bakterií.
Někdy je nutné  provést  lumbální punkci s vyšetřením mozkomíšního moku.
Základní léčbou infekce jsou antibiotika a imunoglobuliny.

Nekrotizující enterokolitis

Specifickou infekcí u nedonošených dětí  je nekrotizující enterokolitida - zánět střeva.
Novorozenec se léčí antibiotiky, na delší dobu přestane krmit, komplexní výživu dostává ve formě infuze.
Mohou nastat komplikace, kdy infekcí změněné střevo praskne. V těchto případech je nutná operace.

Bronchopulmonální dysplazie

Pod tímto pojmem se skrývá chronické plicní onemocnění, kdy dítě dlouhodobě vyžaduje pomoc s dýcháním a je závislé na podávání kyslíku. Na vzniku tohoto onemocnění se podílí mnoho faktorů, mezi které patří  okolnosti předčasného porodu, gestační týden v době porodu,  délka umělé plicní ventilace, infekce…..Toto vše působí na nezralé plíce, které reagují otokem a ztluštěním prostoru, kde dochází k výměnu kyslíku a oxidu uhličitého. Bronchopulmonální dysplazii léčit neumíme, máme k dispozici několik léků, které dokáží průběh částečně ovlivnit.

Novorozenecká žloutenka
Vyskytuje se téměř u všech novorozenců, ať narozených v termínu porodu nebo předčasně. Nejedná se o infekční původ žloutenky. Červené krvinky novorozence přežívají kratší dobu a po jejich  zaniknutí  se z nich uvolňuje žluté barvivo – bilirubin, který je odbouráván játry. Léčba je jednoduchá – modré světlo. Většinou se na dítě svítí několik dní, často se svícení opakuje. Vystupňovaná žloutenka může být u dětí při rozdílnosti krevních skupin nebo Rh faktoru (rizikem je maminka se skupinou O nebo Rh negativní).

Otevřená tepenná dučej
Jedná se o spojku mezi 2 hlavními cévami vycházejícími ze srdce (aorta a plicnice). Během nitroděložního života zde proudí krev,  která odchází plíce, protože okysličení zajišťuje placenta. Po porodu tato céva ztrácí význam a u donošeného dítěte dochází k uzávěru.

U nedonošených dětí může dučej přetrvávat, více krve se vrací do plic, které jsou pak oteklé, v důsledku toho mohou být u dítěte problémy s dýcháním. Také více krve protéká sdrcem, pro které to znamená větší zátěž. Podle velikosti a ultrazvukových parametrů někdy přistupujeme k podání léků (Ibuprofen, Indometacin).  Ne vždy je tato medikamentozní léčba účinná a ojedninělě přistupujeme k operativnímu podvázání této spojky.

Onemocnění  CNS
Nedonošeným dětem pravidelně kontrolujeme mozek pomocí ultrazvuku. Krvácení do mozku vzniká v důsledku velmi křehkých cév, které neumí reagovat na změny průtoku a krevního tlaku v mozku. Nejčastěji k němu dochází v prvních dnech po porodu u dětí nejnižší váhové kategorie. Rozeznáváme několik stupňů závažnosti. Při nejlehčích formách dochází ke krvácení do mozkových komor a následně ke vstřebání krvácení, prognóza je příznivá. Při těžších formách je zasažena mozková tkáň. V tomto případě mozek nemá reparační schopnost a dítě má do budoucna handicap. Tyto formy krvácení nebývají příliš časté a závažnost následků ukáže až čas.
Dalším specifickým onemocněním mozku nedonošených  je cystická periventrikulární leukomalácie. Jedná se postižení bílé hmoty mozkové, což je oblast mozku, kde procházejí  nervové dráhy, které jsou odpovědné za hybnost. Základy pro toto onemocnění vznikají v nitroděložním období nebo časně kolem porodu, ale diagnozu je možno stanovit až po několika týdnech. Následkem toho onemocnění může být dětská mozková obrna.

Retinopatie nedonošených
Cévy na sítnici se začínají vytvářet až po 32. gestačním týdnu, kdy z centra sítnice se rozrůstají do periferních oblastí. U nedonošených dětí může dojít  k nadměrnému růstu těchto cév. Příčina není známá, za rizikové faktory patří extrémně nedonošení novorozenci, dlouhodobá závislost na kyslíku, infekce...
Od 32. týdne jsou děti pravidelně kontrolovány očním specialistou. Před vyšetřením jsou jim tzv. rozkapány oči očními kapkami, aby byla sítnice dobře přehledná. Podle závažnosti existuje několik stupňů retinopatie. Ty nejlehčí se jen sledují a obvykle dojde k úpravě. U vyšších stupňů musíme přistoupit k operaci (tzv. kryokoagulace sítnice), která by měla zabránit odchlípení sítnice. V ojedinělých případech operace není úspěšná a dítě má závažnou poruchu zraku.
Všeobecně nedonošené děti mají častěji různé typy poruch zraku, které vyžadují korekci brýlemi.

Anemie = chudokrevnost
Anemie je snížený počet červených krvinek nebo nízká hladina červeného krevního barviva (hemoglobinu). U nedonošených dětí je příčinou nedostatečná tvorba nových krvinek v kostní dřeni.
Současně je anemie důsledkem nezbytných opakovaných krevních odběrů. Samozřejmě k laboratorním testům se odebírá menší množství krve než u dospělých, ale i 1 zkumavka je pro nedonošené dítě významná. Dle závažnosti musíme dětem dodat krevní transfuzi, dále pro podporu vlastních červených krvinek aplikujeme erytropoetin, vitaminy a železo